Co jsou varovné signály toho, že do vztahu vstupuje násilí?
Bohužel ne všechny vztahy jsou dobré. Ne všechny vztahy jsou rovnocenné, harmonické a zdravé. O násilí není nikdy snadné hovořit. Ještě těžší to je, pokud ten, kdo se chová násilně, je nám důvěrně znám. Je to třeba kluk, se kterým chodíš a všechny holky ti ho závidí, kamarád, se kterým jsi se poprvé sešla, a nebo nejlepší přítel rodiny. O násilí ve vztahu, když s někým začínáš chodit, když s někým chodíš i když už s někým žiješ, se nehovoří snadno. Může nás uvádět do rozpaků stejně jako naše okolí. Násilí ve vztazích je ale faktem pro hodně mladých lidí a ticho, které je obklopuje, je třeba rozlomit. Protože násilí, které se neřeší, se časem zhoršuje.
Mladé dívky mohou věřit:
Co můžeš cítit, když žiješ v násilném vztahu, jaké efekty má prožité násilí?
Jak proti tomu bojovat?
Nauč se být silná.
Silná neznamená ani tvrdá, ani neženská. Silná žena je ta, co:
Často mají pocit že kamarádky prožívají to samé, mají svého kluka rády, chtějí jen aby skončilo násilí, nikoli vztah, věří slibům, že už se to nestane, mají strach z osamocení. Hlavně na střední škole je společenský status spojován se vztahy. Opustit vztah, i když je násilný, cítí jako ztrátu části své identity, mají strach že tím ztratí své přátele, mají strach z potrestání rodičů, myslí si (podle zažitých modelů v rodině) že toto je láska a že to k partnerskému životu patří a nebo jsou z rodiny „kde se takové věci nestávají“.
Chlapci obvykle nezačnou rovnou a zostra bitím své přítelkyně. To většinou přijde až po období verbálního a emocionálního násilí: snižují ji, říkají, že je „…hloupá, tlustá, odporná…“, útočí na její sebevědomí. V době, kdy začne fyzické násilí, je už její sebevědomí vážně poškozené. Když už si neváží sama sebe, je pravděpodobnější, že bude akceptovat fyzické násilí. Když si už sebe sama neváží, když je její sebevědomí zlomeno, je pro ni mnohem těžší vztah opustit.
Musím najít odvahuJe mnoho důvodů, proč neopustí násilný vztah. Násilí totiž není trvalé, ale přichází v cyklech s periodami „líbánek“ po násilné epizodě, když násilník s kyticí růží v ruce říká: „Promiň, už se to nikdy nestane.“ Oběť ho většinou příliš miluje – chce, aby skončilo násilí, ne vztah. Myslí si, že partnera může změnit. Pak je tu ještě tlak okolí. Dívky si myslí a cítí to tak, že jsou v lepším postavení, když mají vztah. A páry mají obvykle stejné přátele, „a to je máme navždy opustit“? Co když mi nebudou věřit? Co když budou s ním? Zůstanu bez přátel? Chlapci, kteří se chovají násilně v soukromí, se totiž mohou jevit pro okolí jako milující, pečující a klidní. Dívky také mohou cítit hanbu, kterou jim dá okolí najevo, když připustí, že jsou oběťmi násilí.
Své slovo má i láska. Ženy se do mužů zamilují ještě předtím, než rozpoznají jejich sklony k násilí. Dokonce i poté, co už dojde k násilí, jsou ještě zamilované. Žijí v naději, že jejich „princ“ bude zase jako dřív. A ony mu k tomu svou láskou pomohou…
Mohou věřit:
Ženy mají tendenci zapřít, minimalizovat prožité násilí. Často věří svému násilníkovi, když říká, že násilí je „její vina“, začnou věřit, že svého partnera vyprovokovaly tak, jak jim říká. Paradoxně pak hledají chybu v sobě. Navíc se tu často mísí bezmoc a strach. Mladé dívky, které ještě nemají žádnou zkušenost se vztahem, se stydí. Mnoho dívek a žen nechce vztah ukončit, chtějí ukončit jen násilí.
Hlavním faktorem je STRACH. Mnoho dívek a žen věří hrozbám násilníka. Věří, že je zabije, když odejdou.
Mohou mít strach:
PROČ ZŮSTÁVAJÍ:
Má to význam. On se změní.Opustit vztah, dokonce i když je násilný, může způsobit, že se cítí, jako když ztrácejí neoddělitelnou část identity. Mohou si myslet, že je lepší být v násilném vztahu než v žádném vztahu, mohou mít strach, že když se rozejdou, přijdou i o přátele.
Vztahy bez násilí stojí na vzájemné důvěře.
Dobrý vztah vyžaduje toleranci, zodpovědnost i umění naslouchat druhým. Naslouchat znamená snažit se pochopit stanovisko druhého, pochopit, že pro druhého jsou city stejně důležité jako tvé pro tebe.
Některé páry prožívají hádky a spory. Jsou to ale spory čestné, férové a neeskalují mimo kontrolu. Zdravé vztahy jsou takové, kde existuje vzájemný respekt a otevřená komunikace pocitů. Partneři musí pracovat na svém vztahu, rozvíjet ho, respektují každý individualitu toho druhého a osobní hranice.
Zdravý vztah je takový, ve kterém nezraňujete druhé emočně, fyzicky, sexuálně.
K častému znásilnění dochází na právě na schůzce, třeba i prvním rande.
Dej na intuici. Pokud tě někdo obtěžuje, dotýká se tě tak, jak se ti nelíbí, máš z jeho chování strach, dej na svůj instinkt. Pokud ti tvůj vnitřní hlas dává signály, že hrozí nebezpečí, poslechni ho.
Nedůvěřuj, plánuj. Své rande si naplánuj: kam půjdete, v kolik, kdy půjdeš domů. Nesděluj o sobě hned všechny detaily jako přesné bydliště, telefon. Nedovol, aby tě vezl domů někdo, koho neznáš.
Komunikuj zcela jasně. Nepředpokládej. Stanov si předem hranici, kam až smí rande dojít. Pokud něco nechceš, hned řekni jasné ne.
Na bezpečí mysli předem. Před odchodem na schůzku dej rodičům nebo kamarádům vědět, co máš za program a kdy plánuješ návrat domů.
Pozor na alkohol a drogy.
Chraň si své hranice. Nikdo by neměl pronikat do tvého nejosobnějšího prostoru, líbat tě, pokládat ti ruku kolem ramen, pokud se ti to nelíbí. Musíš ale předem vědět, co budeš tolerovat a co už ne, kde přesně tvoje hranice jsou. Pokud si nejsi jistá, můžeš být ohrožená, protože si nebudeš jistá ani tím, jak zareagovat.
Jestliže máš kamarádku, která je týrána, můžeš jí pomoci tím, že projevíš starost a nabídneš jí pomoc. Nech ji mluvit důvěrně o její situaci a bez odsuzování.
Můžeš totiž být jediná osoba, se kterou se cítí dobře.
Pomoz jí tímto způsobem:
Dej jí telefon na krizovou linku pro oběti domácího násilí.
Pokud již bydlí se svým přítelem, pomoz jí například uschovat důležité dokumenty a extra oblečení třeba u tebe doma.
Co můžete udělat?
…ale kdyby přeci hledala moji pomoc, řekla by si o ni.
Tvá přítelkyně se možná bojí ti říct o své situaci. Může být v rozpacích a není si jista, jak budeš reagovat.
…ale zdá se, že mě ani nechce vidět. Já nevím, jestli jsme ještě kamarádky.
Ženy v násilných vztazích jsou často izolovány od přátel a rodiny. Násilník chce totální kontrolu a nechce, aby mluvila s druhými. Je důležité snažit přiblížit se k ní a dát jí najevo, že máš o ní starost.
Jestliže máš podezření, že kamarádka uvízla v násilném vztahu, můžeš zkusit na začátek říci něco jako: „Nevypadáš tak šťastně jako obvykle,“ nebo se všeobecně zeptat: „Nechceš si se mnou o něčem promluvit?“ Tento nekonfrontační a nepřímý dotaz může tvou kamarádku pobídnout odhalit, že je něco špatně. Poslouchej ji bez soudů a odsudků nebo dávání nechtěných rad. Jestliže kamarádka chce pomoci, navrhni jí kroky z kapitoly Bezpečnostní plán. Jestliže máš pocit, že je tvá kamarádka ve vážném nebezpečí, promluv si okamžitě s dalším dospělým, kterému věříš, o její situaci. Nezkoušej ji „zachránit“ nebo být hrdinkou a zkoušet vyřešit situaci po svém.
Buďte ostražití, pokud:
Jestliže můžete odpovědět ANO na některou z těchto otázek, pak je váš partner k vám násilný.
Zamyslete se nad svým vztahem a hledejte další informace a rady o násilí.
Jestliže jste ve vztahu, ve kterém se necítíte dobře, věřte svým pocitům a vztah ukončete. Pamatujte: vždy máte právo říci NE. Žádný přítel ani kamarád nemá právo vám říkat, co můžete a co ne, co si smíte a nesmíte oblékat, jaký druh přátel smíte mít.
Dozvěděla jste se, že v minulých vztazích používal násilí, užívá násilí, svádí své problémy na jiné lidi, obviňuje vás, že můžete za to, že on zachází s lidmi špatně.
Vztek. Možná jste měli chuť někdy do něčeho praštit, kopnout, rozbít. Možná někoho uhodit… Vztek je běžný citový stav. Nezvládnutý vztek je ale nebezpečný, vede k násilí a agresi. Příbuzní vzteku jsou hněv, strach, rozčílení, žárlivost. Ta je velmi destruktivní. Někteří lidé jednají s druhými, jako by byli jejich majetkem. To je ale špatně. Lidi nemůžeme vlastnit.
Když dostanete vztek, mělo by vám v hlavě problesknout: AHA, POZOR!, jsem v nebezpečném stavu. Vztek se nesmí potlačovat, ale musí se zvládnout. Potřebujete první pomoc, a pokud je vztek dále nezvladatelný, pak i odbornou pomoc.
Někdy stačí počkat, než zase máme kontrolu nad svým chováním. Nic ale nezaručí, že se znovu nerozčílíme. Ale můžete se naučit projevy vzteku kontrolovat, naučit se vztek ovládat. Počítat do deseti, jít boxovat do pytle. Někdy je nutné vztek léčit: zloba může pramenit i z pocitu nejistoty.
Jediný způsob, jak rozlomit své násilné chování, je rozpoznat, pod jakým jsem tlakem, rozkrýt své pocity a převzít zodpovědnost za své pocity a konání.
Co hněv rozhodně neuvolní:
Když už hněv překročí hranice směrem k druhé osobě, hovoříme o ubližování a týrání.
Bezpečné rande
Přemýšlejte o způsobech, jak se cítit bezpečně v nebezpečných nebo potenciálně nebezpečných vztazích:
Jestliže už jsi zapletena do násilného vztahu, musíš mít na paměti, že nikdo si nezaslouží být zneužíván, týrán a zastrašován. Pamatuj si, že nemůžeš změnit toho, kdo tě bije. A časem se násilí ještě zhoršuje. Muži, co týrají své partnerky, neznají žádné „STOP“.
Ulož si telefonní čísla na policii, krizovou linku a přátele do mobilu. Měj jej vždy u sebe.
Jestliže chceš zůstat ve vztahu, i když je partner násilný, uvědom si, že násilí se nezastaví ani neskončí. Nemůžeš změnit chování svého partnera tím, že změníš své chování, ale také nejsi v žádném případě odpovědná za týrání.
Co se stane, když oznámím, že mě partner znásilnil a fyzicky mě napadl? Bára, 19 let
Zákony platí pro každého stejněZnásilnění a týrání osoby blízké je trestný čin. Pokud již žijete v jedné domácnosti, můžeš podat oznámení podle § 215a trestního zákona – týrání osoby ve společném obydlí (sazba až tři roky odnětí svobody). Dalšími trestnými činy jsou – ublížení na zdraví (§ 221, § 222 – odnětí svobody 2 – 12 let), omezování osobní svobody (§ 231 – odnětí svobody až 10 let), zbavení osobní svobody (§ 232 – odnětí svobody 3 až 12 let), vydírání (§ 235 – odnětí svobody až 12 let), útisk (§ 237 – odnětí svobody až 6 měsíců), násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci (§197a – odnětí svobody až 1 rok), znásilnění (§ 241 – odnětí svobody 2 až 15 let). Trestní oznámení můžeš podat na Policii ČR nebo státním zastupitelství. K tomuto kroku přistup, až když máš zajištěné bezpečí, protože v této chvíli může násilí nebezpečně eskalovat. Trestní oznámení můžeš podat písemně nebo ústně. Pokud žiješ s partnerem v jedné domácnosti a podáš oznámení podle §215a, nemusíš dávat svolení se stíháním pachatele. Pokud k napadení zavoláš policii, ta může pachatele zadržet nejdéle na 24 hodin. Po napadení jdi k lékaři nechej si vystavit lékařskou zprávu, případná zranění si nechej vyfotografovat. Budeš je potřebovat jako důkazy.
Pokud by ale Báře i jejímu příteli bylo 17 let, je postup stejný, jako by jim bylo 19 let. Trestní odpovědnost je v České republice od 15 let. Pokud by došlo k trestnému činu, byl by její přítel stíhán jako mladistvý, kde by mu byla, podle zákona o úpravě trestního řízení, vyměřena polovina výše trestu odnětí svobody. Pokud by bylo dívce méně než 15 let, je to okolnost, která zvyšuje trestní sazbu. Pokud by partnerovi bylo méně než 14 let, není trestně odpovědný, případ by byl odložen. Mohlo by mu ale být uloženo výchovné opatření (podle zákona o sociálně právní ochraně dětí).
Pronásledovatelem může být jak někdo, koho znáš, tak i někdo naprosto neznámý, přestože většina pronásledovatelů v minulosti s dotyčnou osobou chodila nebo se s ní jinak znala. Pokud je pronásledovatelem bývalý partner, je motivem jeho pronásledování snaha udržet si za každou cenu kontrolu a moc nad obětí a snaha udělat jí ze života peklo. Jde mu o pomstu, odplatu a trest za rozchod, pokračování násilí a udržení moci jakoukouli formou. Za stalking je považováno opakované pronásledování, které trvá minimálně 4 – 6 týdnů. Za opakování je považováno více než 10 pokusů o kontakt. Pokud pronásledování pokračuje delší dobu, je považováno za velmi nebezpečné a ohrožující. Je zde vysoké riziko eskalace násilí, které může vést až k napadení či vraždě oběti.
